Slovo krize je snad nejvíce používaným slovem současnosti. Jak by také ne, každého z nás zajímá, jestli si budeme utahovat opasky, nebo naopak spokojeně povolovat a dopřávat si. Každý zodpovědný hospodář si dává něco stranou, jak se říká "pro strýčka Příhodu".

      No a v momentě, kdy je možné propouštění, kdy nevíte, jestli Váš zaměstnavatel bude ještě za rok existovat, je to obzvlášť důležité. Jenže - dáváte si něco bokem v dnešních cenách a investovat budete v cenách roku 2013, možná 2020 a více. A co naopak - plánovitě investujete dnes a platit budete v cenách roku 2020? Že nevíte, o čem mluvím? Tak si zkusme použít malý příklad ze skutečnosti.

      Mladý manželský pár se rozhodnul, že už je čas si založit rodinu a k tomu logicky patří nějaké to větší bydlení. Pravda, peněz nebylo moc a tak si vyhlédli menší rodinný domek za Prahou. Použili tedy vlastní úspory, na část ceny si půjčili od rodičů a zbytek dala banka. Nebylo to zase tak moc, měli dobré zaměstnání, slušný příjem, asi jeden milion Kč prošel schvalovacím procesem. Ale mohlo to být o půl milionu více, protože majitel k domečku prodával velkou zahradu. Mladí manželé moudře usoudili, že takové letiště opravdu nepotřebují a koupili jen menší část zahrady. Tak akorát na záhon růží a pár ovocných stromů. Tohle se stalo v roce 2000. Dnes má mladý manželský pár dvě děti, stejného zaměstnavatele a pomalu se chystají domeček prodat a přestěhovat jinam.

      Proč? Protože nekoupili zahradu. Oba totiž pracují u slušného zaměstnavatele (každý jinde), postupují v kariéře a odpovídajícím způsobem se tedy zlepšuje i jejich finanční ohodnocení. A tak zatímco s průměrným příjmem cca. 25.000 Kč v roce 2000 pro mladý manželský pár znamenalo půl milionu Kč velkou sumu a dvacet měsíčních platů, v roce 2010 to je „jen" necelých osm platů, tedy méně než polovina původní hodnoty zmíněné částky. 

       Současně můžete počítat s odečtem zaplacených úroků z hypotéčního úvěru a také s pomalu, ale přece jen se snižujícím hypotéčním úvěrem. Co tím chtěl autor říci? Že hodnota peněz se v čase mění a kvůli inflaci je téměř jisté, že se mění směrem dolů. Tedy, že dnes utracený milion má úplně jinou hodnotu, než milion v roce 2030, tedy po dvaceti letech hypotéčního úvěru. Již dnes tak můžeme vidět v praktickém životě, jak extrémním způsobem do našeho života zasahují makroekonomické ukazatele, jako je inflace. Ano, vidíme to všichni, když se koukneme, kolik nás stojí škola, elektřina, plyn, voda. Současně ale stejné ekonomické síly pracují i pro nás. Naše závazky se v poměru s  příjmem relativně snižují.

       Kvůli obavám z krize, ztráty zaměstnání nebo snížení příjmů se snížil v roce 2009 objem hypotéčních úvěrů v Česku. Samozřejmě, ruku v ruce se zvýšením opatrnosti bank při uzavírání hypotéčních úvěrů. Kolik klientů by se ale rozhodlo jinak, kdyby si uvědomili tuhle jednoduchou tržní rovnici? Ano, díky krizi bude dům nebo byt možná stejně drahý v roce 2013, jako v roce 2010. Jenže čas hraje proti nám. A nejen, že nám možná zvýší náklady provozní povahy o inflaci, on nám ale nezafixuje cenu, jednoduše proto, protože my jsme nekoupili! Nemáme co odepisovat, nemáme co hradit ve splátkách. Naše náklady existovaly pouze na papíře, možná v Excelu. A možná na to vyzrál Váš soused nebo kolega v práci. Koupil byt o 10% dráž, než se to podaří Vám v roce 2013. Ale on v té době bude už 3 roky bydlet, bude mít uhrazeno 36 splátek z hypotéky a bude mít o tři roky delší produktivní období, po které může splácet on. Vy budete teprve na startu tohoto závodu.

Neměl by ho prohrát nikdo. Vy máte jistotu, že nedlužíte, ale soused už bydlí a možná má před Vámi výhodnější startovní pozici. Ale ve své době asi riskoval více než Vy. Vyplatí se mu to?