Důchodové zabezpečení má hodně společného se stářím.

       Nejen že to první začne být aktuální když přijde to druhé. Ale když zjistíme, že se nás to týká, už s tím moc sami nenaděláme. O celkovém konceptu a možnostech řešení se rozepisujeme na jiných místech, nicméně bychom rádi doporučili ke shlédnutí pořad České Televize Hydepark z 11. 1. 2010. Hostem byl Vladimír Bezděk, který byl mimo jiné členem vládní komise pro přípravu penzijní reformy. Dobře investovaný čas do pochopení této problematiky. A pochopit ji budeme muset dříve nebo později všichni. Ti, co ji pochopí později na tom budou bezesporu hůře.

      Společnost a její jednotlivý členové si musí postupně zvyknout znovu na to, že odpovědnost za kvalitu svého života v důchodovém věku mají především oni sami. Kumulace prostředků, které budeme "spotřebovávat" v pozdějším věku může mít samozřejmě desítky podob a stovky variant. Spoření, investice, důchodové připojištění, nejrůznější typy pojištění atd. Každému vyhovuje něco jiného, každý má jinou představu o tom, co pro něj znamená odchod do důchodu.

      Základní a zatím hlavní pilíř systému důchodového zabezpečení v Česku je důchod vyplácený státem, na který každý výdělečně činný občan ČR povinně přispívá. Že je tento systém v současnosti dlouhodobě obtížně udržitelný a financovatelný je zřejmé již spoustu let. Žádná vláda se nicméně zatím neodhodlala k zajištění systémových kroků vedoucích k přechodu na jiné řešení. V současnosti je jako doplňková varianta používán systém penzijního připojištění. Motivace jednotlivců a výše spoření je nicméně postavena spíše na výhodnosti tohoto typu "spoření", než na strategickém rozhodnutí o řešení zabezpečení ve stáří.

      Za teoretického a 100% nesplnitelného předpokladu, že inflace a každoroční navyšování důchodů bude ve stejné výši lze odvodit, že výše důchodu a Vaší spotřeby, který si za něj můžete koupit bude pořád stejný, tedy i v roce 2035. Zcela jistě tomu tak nebude, protože státní rozpočet na to jednoduše nemá, ale držme se tohoto předpokladu: